Jména z dějin české SF jako Karel Čapek nebo Josef Nesvadba znějí po celém světě, ale jak je to se současnou českou fantastikou? Julie Nováková, editorka Dreams From Beyond: An Anthology of Czech Speculative Fiction, se autorů a editorů z České republiky ptá na současné postavení české SF, její směřování a zajímavé trendy. Jaroslav Mostecký je oblíbený český autor deseti románů, dvou povídkových sbírek a mnoha kratších prací v časopisech a antologiích. Jeho povídku “Axes on Viola” si v anglickém překladu můžete přečíst v tomto čísle Mithila Review. Martin Šust je editorem zahraniční sekce SF časopisu XB-1 a editoval českou mutaci F&SF i mnoho oceňovaných antologií. Vlado Ríša je šéfredaktor XB-1 a zároveň úspěšný autor a vydavatel.

Dreams-From-Beyond_cover-425x600

Žijeme ve stále silněji globalizovaném světě a literatura včetně fantastické v tom není výjimkou. Překladová literatura, a to až na pár výjimek jen z angličtiny, silně dominuje českému trhu s fantastikou. Jak to vnímáte? Čtete víc překladové nebo domácí tvorby (nebo čtete hodně i v jiných jazycích) a zachytili jste třeba nějaké vlivy zahraniční tvorby na domácí?

Jaroslav Mostecký: Je asi přirozené, že fantastika zpoza oceánu dominuje a dominuje už přes dvacet let. Před rokem 1989 jsme tu měli hlad po dobré fantastice. Občas, řekněme jednou za půl roku vyšla nějaká knížka, která stála za to (vzpomínám si na tu pecku, když se objevil Nonstop B. Aldisse), občas vyšlo něco od ruských autorů (např. Vlny tiší vítr od bratrů Strugackých), ale ani ti ani ti druzí zase neměli nijakou velkou propagaci. Fantastice se obecně nepřálo. A pak se znenadání po roce 1989 otevřela vrata a náš trh byl zavalen produkcí z anglofonního světa. Bylo toho moc. Jako když se provalí skála, a najednou se ten pramínek, z kterého jste usrkávali, promění v proud, v tsunami, kde jen tak tak lapáte po dechu. Nepřišly jen dobré věci, ale taky pořádné škváry, a kdo se v tom najednou měl vyznat? Pokud bych zůstal u toho příměru, ten největší nápor opadl, ale americká produkce fantastiky je pořád na naše poměry veliká. Bývali u nás fanové, kteří se chlubili, že dokáží přečíst kompletní produkci fantastiky za celý rok. Ti už vymřeli, zmizeli. V osmdesátých letech existoval Superseznam veškeré fantastické literatury, která u nás vyšla, to samozřejmě už po této změně nebylo ani technicky možné… Takže moje vnímání téhle věci je dvojí. Jednak jsem nadšený, že jsem se dostal k dílům, která bych si jinak nikdy nepřečetl, a na druhé straně je to konkurence, že z toho mrazí. Dnes už čtu domácí a zahraniční tvorbu tak půl na půl. A navíc si vybírám. Fantastika je jako strom, a na každé její větvi roste jiné ovoce. Některé mi chutná, z jiného na mne jdou mdloby a zdvíhá se mi žaludek… Jo, ještě k tomu vlivu zahraniční tvorby na domácí scénu. Jistě, to je v celém světě. Co se líbí, co má komerční úspěch, to ti neschopní a současně všehoschopní vždycky zkusí kopírovat.

Vlado Ríša: Už sama o sobě tahle otázka je na celý článek. Logicky musí u nás anglo-americká SF dominovat, protože toho nejvíc produkuje, ale dá se narazit i na ruské, polské, německé knihy a v časopisech i na práce čínské, indické a další. Českých autorů je také dost a tím myslím těch vydávaných. Vždycky je dobré mít srovnání, proto se žádnému nikterak nebráním a vychází mi to tak, že naši autoři jsou minimálně srovnatelní se zahraničními. Čtu obojí. Samozřejmě se nedá přečíst veškerá produkce, vždyť jen knih českých autorů vychází ročně přes sto titulů. Sleduji hlavně české autory, avšak kromě anglo-americké produkce se snažím sledovat i ruskou a polskou. Samozřejmě, že zahraniční produkce ovlivňuje i českou. Tomu by nebylo jen v případě, že by se k nám žádná zahraniční nedostala. Proto se u nás objevili autoři píšící například steampunk, urban fantasy a další směry.

Martin: Dominanci zahraniční tvorby vnímám z mé pozice jako něco zcela logického. Jde o situaci, která s sebou přináší jak zápory, tak i klady. Osobně čtu mnohem více zahraniční tvorby, ať už v originále či v překladu, ovšem to se pojí k mé editorské práci zaměřené právě na zahraniční tvorbu. Zahraniční tvorba bezesporu silně ovlivňuje tvorbu zejména mladých autorů a to v mnoha ohledech. Dokud si však domácí tvorba udrží jistou osobitost, nelze to brát jako negativní proces, ostatně ani angloamerický knižní trh se v posledních letech neubránil silnému vlivu autorů jiných národností.

Jak se podle vás daří současné české fantastice a kam směřuje její aktuální vývoj? Jsou tu nějaké specifické motivy využívané českými autory v žánru i mimo něj?

Jaroslav: Myslím, že ten vývoj v současné době nemá jednu cestu. Je jich víc, jako těch cest v pohádce. Ta rovná a krásná vedla do pekla a ta kamenitá s výmoly někam úplně jinam. Jen někteří autoři se snaží jít svou cestou. A těm fandím a troufám si říct, že k nim patřím. Objevit nějaké specifické motivy v dnešním světě je už těžké, ale myslím, že tu jeden rozhodně je, i když je málo využitý. Oproti západní provenienci můžeme stavět naši fantasy na základech slovanských mýtů.

Vlado: Česká fantastika prožívá svůj Zlatý věk. Kromě již zmiňovaných sta titulů českých autorů vydaných ročně (bez reprintů), máme dva papírové měsíčníky zaměřené na SF (XB-1 a Pevnost) a mnoho elektronických. Existuje zde i mnoho SF literárních soutěží, do některých (například Cena Karla Čapka nebo Daidalos) přichází přes tři sta povídek. Kromě všech obvyklých témat a motivů se čeští autoři pouštějí i do zpracovávání í českých a slovenských dějin, legend a pověstí.

Martin: Myslím, že v posledních letech je zejména v tvorbě mladých českých autorů jasně znát jejich touha vyrovnat se dominantní zahraniční fantastice, ať už se to projevuje tak, že mnozí autoři přebírají současné motivy a trendy, anebo se vůči nim snaží vymezit a hledat vlastní cestu. Spolu s tím částečně ztrácí na síle „česká akční škola“ projevující se osobitou směsí nespoutané akce, nadhledu a černého humoru. Česká fantastika má světu co nabídnout a jsem si jist, že je jen otázkou času, kdy se někdo z mladých českých tvůrců prosadí i na zahraničních trzích, zvláště pokud bude sílit snaha něco podobného dokázat.

Kdy podle vás nastal zlatý věk české SF, fantasy a hororu?

Jaroslav: Určitě s tím budou někteří polemizovat, ale já to vidím tak, že někdy v roce 1981 či 1982, tím že vyšla povídková sbírka Vejce naruby spisovatele Ondřeje Neffa, a tím, že byla tak jiná (a nemám na mysli lepší či horší, ale JINÁ) než všechno ostatní z domácí produkce, se na naší fantastické scéně cosi změnilo. Najednou se přestalo hledět skrz prsty na všechno, co nebylo „společensky satirické“ a strom s tématy pro domácí autory rozkošatěl bez toho, že by ho někdo dál tolik přistříhával jako předtím.

Vlado: Zlatý věk nastal po roce 1990, kdy vznikly první profesionální SF časopisy – Ikarie (1990 – 2009) a jeho pokračovatel XB-1 (2009 –), Nemesis (1994 – 1997), česká mutace F&SF (1992 – 2010), Pevnost (2002 –), slovenská Fantázia (občasník)… Ty daly prostor pro nové autory.

Martin: Osobně nemám označení „zlatý věk“ v oblibě, může být zavádějící podle toho, kdo hodnotí a dle jakých kritérií. Nicméně pro mě osobně nastal zlatý věk české fantastiky v okamžiku, kdy na politicky uvolněném trhu po pádu komunistického režimu nastala chvíle, kdy se český čtenář oklepal z potřeby dohnat dluh ve formě zahraniční klasiky a začal se zajímat o tvorbu domácích autorů a leckdy jim dávat i přednost, ať už z jakýchkoli důvodů. Zmizela přechodná nutnost cizokrajných pseudonymů a strach nakladatelů sázet na české autory.

Co považujete za nejdůležitější bod historie české fantastiky? Je v jejích dějinách něco, co vás konkrétně silně ovlivnilo?

Jaroslav: To jsou dvě otázky. Tím prvním bodem historie české fantastiky je určitě uvedení R.U.R. světoznámého Karla Čapka, jehož myšlenku s roboty později úžasně zpropagoval ve svém díle Isaac Asimov. Našim autorům a publicistům to o desítky let později umožnilo se odvolávat na něj, když se jim nějací rádoby intelektuálští rozumbradové pokoušeli otřískat o hlavu samu existenci fantastické literatury. Karel Čapek do fantastiky zavítal několikrát, a tak nepoložil jen základní kámen moderní české fantastiky, ale celou řadu kamenů (i když on to takto jistě nevnímal a tohle vyjádření by se dost možná nelíbilo, vždyť fantastické motivy používal spíš jako alegorie k prostředí a dění kolem sebe, jako tomu bylo třeba v románu Válka s mloky, která je jasným předobrazem vzmáhajícího se fašistického hnutí v Německu té doby). A co mne osobně nejvíc ovlivnilo? Tak to bych si dovolil utéct ze šraňků české fantastiky a jmenoval bych svoji nejoblíbenější knihu vůbec. Je to Marťanská kronika Raye Bradburyho.

Vlado: První cony, které mě uvedly nejen mezi fany, ale daly mi první možnosti publikace a srovnání s ostatními autory. Tím úplně prvním byl Parcon 1982. Mě osobně nejvíc ovlivnily tři věci – vydání mých prvních povídek v osmdesátých letech minulého století, první cony a příchod do redakce Ikarie v roce 1990.

Martin: Rok 1989 a příchod demokracie s volným trhem změnil životy všech a nesmazatelně se zapsal i do dějin české fantastické literatury. Zprvu možná nepříliš šťastně, v konkurenci ohromujícího přívalu zahraničních mistrů se domácí tvorba na nějaký čas ztrácela, o to silněji si pak ale vybojovala zpět svou pozici. Bezesporu za mě mluví mé subjektivní životní zkušenosti, ovšem jako přinejmenším jeden z nejdůležitějších bodů je to neoddiskutovatelné.

Ve srovnání s americkými, ale i čínskými nebo španělskými autory jsou současní čeští spisovatelé v anglofonním světě poměrně neznámí. Čím to podle vás je a jak to můžeme změnit? Jak berete postavení české fantastiky ve světě?

Jaroslav: Myslím, že odpověď je nabíledni. Je to neexistence vyučování anglického jazyka na našich školách do roku 1989. Ještě to snad šlo někde v hlavním městě, ale v menších městečkách po republice se angličtina nevyučovala ani jako nepovinný předmět. Prakticky jen němčina. Nebylo to proto, že by ji někdo zakazoval, ale nebyli učitelé. Například u nás bylo možné se přihlásit do angličtiny až od sedmé třídy. K mé smůle však vyučující při cestě na první hodinu angličtiny upadla, utrpěla paralyzující zranění a do školy se už nikdy nevrátila. Tím byl vyčerpán seznam angličtinářů v našem patnáctitisícovém městě… A jak to změnit? Ti, co se začali učit angličtinu (či jakýkoli jiný jazyk) až když už to šlo, tedy v pozdějším věku jako já a moje generace vůbec, zřejmě nikdy nebudou schopni v angličtině psát. Ta možnost tu je až pro vaši generaci, Julie. Právě tak to můžeme změnit. Postupnou výměnou jedné generace tou druhou. Bohužel je to tragédie pro mou generaci. A jak beru postavení české fantastiky ve světě? Někteří naši autoři mají na to patřit ke špičce nejen u nás, jen je tam někdo musí začít brát vážně.

Vlado: Jsme velmi malá země a tudíž kvalitních překladatelů z českého a slovenského jazyka do angličtiny je málo. Když říkám překladatelů, tak myslím lidí, kteří jsou rodilí mluvčí v jazyce do kterého se překládá. Je jen málo autorů, kteří jsou schopni psát nejen ve svém jazyce a zároveň třeba v angličtině, čínštině či jiném jazyce. Na to je potřeba žít v prostředí do něhož chcete překládat a to v případě Československa nebylo prakticky do roku 1990 možné. Podle ohlasů na překlady českých autorů například v polštině či němčině si naši autoři nevedou špatně, ale proniknout na zvláště americký trh je velice obtížné. Zaprvé není jednoduché dopracovat se ke kvalitnímu překladu a za druhé každá země má svých autorů dost a prosadit se jako neznámý autor na takovém trhu bez podpory někoho z místních je těžké. Nicméně v poslední době se to některým autorům daří a doufám, že jich bude čím dál tím víc.

Martin: Těžko měřit českou fantastiku s tvorbou západních zemí či s dnes tak progresivní čínskou. Země bývalého východního bloku a postsovětské republiky měly stejnou startovní čáru a některé si dosud vedou o něco lépe, mnohé však hůře. V tomto ohledu si česká fantastika teprve buduje v posledních letech na světovém trhu své postavení a bude to jistě ještě nějaký čas trvat, pokud se tedy někomu z českých tvůrců nepodaří průlom. K tomu je víceméně nutná velmi dobrá znalost anglického jazyka a tou disponují někteří domácí autoři až dnes. Doposud se česká fantastická tvorba objevovala v překladech pouze nárazově a velmi vzácně, až nyní se někteří autoři pokoušejí prosadit na angloamerickém žánrovém trhu souvisleji a odvážněji. Česká fantastika je pro zahraniční čtenáře s několika málo výjimkami naprosto neznámá, ovšem to může být v jistém ohledu i výhoda, tam kde nejsou vysoká očekávání je prostor překvapit. Chce to jen nesejít ze započaté cesty několika málo nových tváří, které v posledních letech jdou příkladem dalším následovníkům. Uvidíme, zda se podaří ze snahy prosadit se na zahraničním trhu učinit trend, pomohl by nějaký opravdu výrazný úspěch.

Existuje nějaké riziko, že nová generace autorů zanevře na český trh a bude psát pouze anglicky, aby získali větší čtenářskou obec a honoráře? Co by to pro českou fantastiku znamenalo?

Jaroslav: Ano, bojím se, že ta možnost existuje, dokonce si myslím, že už to začalo. Pro českou fantastiku to ale žádná tragédie nebude. Jen málokdo je finančně a časově schopen takovou věc rozjet. Je tu dost dobrých autorů, kteří prostě tu možnost překladu do cizího jazyka nemají, nebo jen nechtějí tomu věnovat tolik energie… Nebo je to prostě jen unaví, shánět překladatele, možnost publikování atd. Literární agenti u nás, zejména pokud se týká domácích autorů fantastiky, prakticky neexistují. U nás literatura a už vůbec ne fantastická literatura, nikoho neuživí. Člověk musí hlavní část energie věnovat práci, která zajistí jeho a jeho rodinu.

Vlado: Myslím si, že to tak úplně nehrozí. Zaprvé málokterý autor je schopný napsat konkurenceschopnou prvotinu na takové úrovni, aby mu ji vydal některý anglofonní nakladatel, neboť vždycky jde o peníze, které do knihy musí vložit. Každý autor musí projít určitým vývojovým procesem, který v sobě spojuje nejen umění vymyslet příběh, ale také naučit se spisovatelskému řemeslu. Samozřejmě že také bude záviset na jazykových schopnostech dotyčného autora a to je v počátcích dráhy spisovatele daleko nejjednodušší v mateřském jazyce. A že budou vycházet práce jak v jazyce mateřském tak v překladu… Proč ne.

Martin: Přestože v ohledu blízké budoucnosti toto nebezpečí nevnímám jako velké, jisté riziko tu samozřejmě je. Ostatně platí to pro všechny neangloamerické země. Na druhou stranu český trh s fantastikou je v mnoha ohledech silný a disponuje poměrně značnými možnostmi publikování, jež jsou domácím tvůrcům otevřeny. Částečný odliv autorů směrem k angloamerickému trhu může českou fantastiku stejně tak i posílit. V dohledné době bych se výraznějšího propadu kvalit české fantastiky zapříčiněného podobným odlivem neobával.

Jak vnímáte rozdíly mezi publikačním procesem v češtině a v anglofonním světě? Měla by se domácí nakladatelství a časopisy snažit být více jako na anglofonním trhu (jasné pokyny pro autory, transparentnější komunikace aj.)?

Jaroslav: Nemám dostatek zkušeností s publikováním v anglofonním světě, abych mohl tohle posuzovat. Tady u nás jsem v takové pozici, že nakladatelství přijde s tím, že by ode mne něco chtěli, ať už „něco“ obecně, nebo se jedná třeba o práci pro tématickou antologii a já řeknu ano nebo ne. Kdybych měl obcházet nakladatelství a s psovskýma očima nabízet svoje rukopisy, pak bych si raději sbalil batoh a vyrazil na hory. Jasné pokyny pro autory? Transparentní komunikace? Pokud je tím myšlena komunikace redaktora s autorem, pak by tomu tak být jistě mělo, ale je fakt, že v tomhle směru jsem měl v minulosti opravdu pozitivní pocit pouze při spolupráci s redaktorem Jardou Jiranem z tehdejšího časopisu Ikarie (dnes časopis XB-1).

Vlado: Na tuto otázku nemohu relevantně odpovědět, vzhledem k tomu, že se sice vyznám na domácí půdě, ale ne už na anglofonním trhu. Jako šéfredaktor SF časopisu, který dělám víc jak dvacet pět let, a nakladatel (přibližně stejně dlouho), si myslím, že příliš velký rozdíl nebude. Práce s autory s jak začínajícími tak už i renomovanými se nemůže příliš lišit. Snad jen ve výši honorářů a také finančními možnostmi danými velikosti trhu. Vždycky záleží na lidech ať už redaktorech, tak i vydavatelích a nakladatelích.

Martin: Těžko lze nastavit na tak malém a v mnoha ohledech omezeném prostoru stejné standardy, přesto však je tu bezesporu značný prostor k větší profesionalizaci. Český knižní trh prochází neustálým vývojem. Do vydávání fantastiky se čím dál silněji zapojují střední a velká nakladatelství a se zostřenou konkurencí a větším kapitálem nevyhnutelně přijde i profesionalizace publikačního procesu.

Co vám v současné české fantastice připadá nejzajímavější nebo nejvíc vzrušující? A je tu něco, co by podle vás určitě mělo být přeloženo do jiných jazyků?

Jaroslav: Jak řekl náš vynikající autor fantasy Leonard Medek: „Píšu to, co bych si sám chtěl přečíst, a nikde na to nemůžu narazit.“ Takže pokud na to mohu navázat – nejzajímavější a nejvíc vzrušující se mi samozřejmě zdají témata, o kterých píši sám. Což je tedy historická fantasy, sci-fi, kde se něco děje, vůbec dobrodružná fantastika. K tomu ještě musím říct, že miluju výzvy. Například když mne osloví kvůli nějaké antologii na dané téma. A k druhé části otázky – co by mělo být přeloženo do jiných jazyků? Domnívám se, že by snad pro začátek byla skvělá antologie české fantastiky, ovšem s tím, že výběr, co tam patří a co ne, provede někdo fundovaný, někdo, kdo žije fantastikou dnes a nikoli někdo z těch starých zasloužilých a samozvaných historiků žánru, což je občas problém. Ale abych něco doporučil – Povídky Josefa Pecinovského z cyklu Abbey road, konkrétně Házím ti laso, kamaráde nebo Nos to závaží!

Vlado: Je to právě využití českých potažmo slovanských legend a pověstí, eventuelně v příbězích patřících k urban fantasy využití nádherných středověkých měst Česka a Slovenska, které tak často využívají světoví filmaři. Za dvacet pět let, které počítám ke Zlaté éře české SF se toho najde docela dost. A to nemluvě o knihách, které vyšly před tímto obdobím a těch by také nebylo málo.

Martin: S nástupem generace, která prožila celý svůj život v demokratické zemi, se česká fantastika čím dál víc otevírá světu a získává na odvaze. Touží se přizpůsobit, zapojit se do celosvětového žánrového dialogu. Stojíme na prahu něčeho velkého a já bedlivě sleduji veškeré změny, i když jsou to možná jen pomalé krůčky a část trhu stále až příliš úzkostlivě dbá na staré osvědčené postupy. I to je ale, pokud se nestane něco, co nebudeme moci jakkoli ovlivnit, pouze otázkou času. Česká fantastika bezesporu disponuje dostatkem zajímavých děl, napadá mě celá řada kratších prací, které by si překlad do anglického jazyka zasloužily a mohly by uspět. Bohužel to není případ románových prací, tam se česká tvorba doposud možná až příliš soustředila na domácí trh, anebo jde o díla příliš rozsáhlá na to, aby mohla uspět bez nějakého počátečního impulzu. Budu ovšem pouze rád, pokud se má slova do budoucna nepotvrdí.

Dreams From Beyond: An Anthology of Czech Speculative Fiction is available to download here.

SUBSCRIBE Patreon | Weightless Books
PURCHASE  Gumroad | Amazon | B&NWeightless
 | IN

Jaroslav Mostecký
Jaroslav Mostecký (*1963) is an award-winning science fiction and fantasy writer, who had debuted as a short fiction author in 1989 (and as a playwright in 1986). He won the Karel Čapek Prize literary contest several times. His first novel, Jdi a přines hlavu krále (Come and Bring The King’s Head) was first published in 1995 and became the first part of The Wolf Age historical fantasy trilogy about the Vikings. The trilogy met with a large success. He published nine more novels and two short fiction collections. He won the Academy of Science Fiction, Fantasy and Horror award for the best short story four times and once for the best book, and he’d received many nominations. “Axes on Viola” is one of the award-winning stories. He also received the Best Fantasy, Aeronautilus and Ikaros awards several times, and he was awarded by the European fandom’s Encouragement Award in 1995. He’s always been very active in the Czech fandom, organizing events, moderating panels and ceremonies, and being a member of several SF clubs.
Vlado Ríša
Vlado Ríša (*1949) is a prolific editor, writer, translator and publisher who entered the realm of speculative fiction in the 1980s, debuting in 1982 with his short story “Světlé koridory” (“Light Corridors”). In 1991, he joined the editorial staff of the SF magazine Ikarie, and he became its chief editor two years later. In 2010, the magazine switched publishers and changed its name to XB-1, in reference to the Czechoslovakian science fiction movie Ikarie XB-1. He edited eleven anthologies, wrote twenty-five novels and several dozen short stories, translated twelve books between Czech and Russian and published twenty-two books mainly by Czech authors. He was awarded the Academy of Science Fiction, Fantasy and Horror award for lifetime achievement in 2010, and his works have been nominated for various awards many times. Vlado is also a professional basketball player and enjoys ultralight aviation.
Martin Šust
Martin Šust (*1977) is a prominent editor focusing on foreign, especially Anglo-American speculative fiction. He started being active in the genre as a fanzine publicist in 1999 and soon started an ambitious project of assembling Slovník autorů anglo-americké fantastiky (Reference Book of Anglo-American Speculative Fiction Authors). He works with several publishing houses on recommending works to be published, overseeing several book series, assisting with foreign rights, communicating with the authors, and preparing their short biographies for the Czech editions of their books. In 2003, he started working with the magazine Ikarie (later XB-1) and later on became the foreign fiction editor. He personally edited five anthologies of translated foreign fiction. All of them met with great success and won multiple awards. In 2013, Martin also won the Academy of Science Fiction, Fantasy and Horror award for lifetime achievement.
Julie Novakova
Julie Novakova (*1991) is a Czech author and translator of science fiction, fantasy and detective stories. She has published short fiction in Clarkesworld, Asimov's, Fantasy Scroll, Persistent Visions and other magazines and anthologies. Her work in Czech includes seven novels, one anthology (Terra Nullius) and over thirty short stories and novelettes. Some of her works have been translated into Chinese, Romanian and Estonian. She received the Encouragement Award of the European science fiction and fantasy society in 2013 and won the Aeronautilus Award three times. She’s currently working on her first novel in English. Follow her on her website www.julienovakova.com and Twitter @Julianne_SF.